|
Zpravodaj Československé společnosti přátel Izraele
zrcadlí víra a zbožnost tří velkých monoteistických náboženství a každé z nich spojuje s Jeruzalémem láska a úcta. Židovské sepětí s Jeruzalémem nebylo přerušeno nikdy. Po dobu 3000 let zůstal Jeruzalém centrem židovské víry a podržel si hodnotu symbolu, přecházející z generace na generaci. Početní Židé, které Římané po dobytí Jeruzaléma vyhnali do exilu a žili pak roztroušeni po celém světě, nikdy na Jeruzalém nezapomněli a každý rok opakovali: Tříští rok v Jeruzaléme". Jeruzalém se tak stal symbolem touhy Židů - ať už pobývali kdekoli - navrátit se do své země. Jeruzaléma se dovolávali proroci, Jeruzalém byl pojat do denních modliteb a opěvovali ho hebrejští básníci ve vzdálených zemích. Hora Moríja, na níž kdysi stál Chrám, Západní zeď (Zeď nářků) - jediný pozůstatek Chrámu, po celých 19 století středisko modliteb a útočiště židovského stesku po domově, Davidův hrob na hoře Zion, starý hřbitov na Olivové hoře, na němž byli Židé pohřbíváni po staletí - to vše se hluboce vrylo do podvědomí Židů. Sta a sta synagóg, spojených s různými názorovými proudy Židovstva a s nejrůznějšími krajanskými skupinami od Tunisu po Afganistan, od Varšavy po New York, slouží lidu Jeruzaléma. Pro křesťany je Jeruzalém místem, kde žil, kázal, zemřel a povstal z mrtvých Ježíš. Třebaže církev dává přednost nebeskému a ne pozemskému Jeruzalému, přece po staletí přitahují poutníky a věřící místa, označená Novým zákonem jakožto místa Ježíšova působení a utrpení. Mezi taková místa patří Chrám sv. hrobu, zahrada Getsemanská, místo poslední večeře a Via dolorosa se čtrnácti zastávkami křížové cesty. Právo křesťanských církví spravovat křesťanská svatá místa bylo upraveno v 19. století, kdy Jeruzalém patřil ještě k osmanské říši. Tato práva, označovaná jako status-quo, zůstala zachována i během britského mandátu a platí v Izraeli i nadále. Do křesťanské pospolitosti v Jeruzalémě patří ortodoxní a římskokatolická církev, jakož i monofyzitská, uniátská a různé církve protestantské. Jestliže pomi-neme příslušníky arménské církve, kteří většinou pocházejí z uprchlíků z Turecka ve dvacátých létech, jsou křesťané v Jeruzalémě převážně potomci starých křesťanských obcí z byzantského období. Islám učí, že prorok Mohamed byl zázračně dopraven z Mekky do Jeruzaléma, kde pak vstoupil na nebesa. Skalní mešita a mešita Al-Aksa - obě ze 17. století -ztotožnily Jeruzalém s konečnou platností s oním "vzdáleným městem", o němž se zmiňuje Korán a zařadily tak Jeruzalém do trojice svatých míst spolu s Mekkou a Medinou. Literatura a chvalozpěvy na ctnosti Jeruzaléma (Fadha'il al Kuds) doznala v arabském světě značného rozkvětu. První setkání Jeruzaléma s islámem - v 7. století - znamenalo současně první setkání tohoto města s Araby, apoštoly islámu, kteří pod jeho egidou vytvořili obrovskou říši. Většina dnešních arabských obyvatelů Jeruzaléma jsou sunnitští muslimové. Náboženská svoboda a ochrana svatých míst všech náboženství jsou právně zakotveny v Prohlášení nezávislosti Izraele. Svatá místa spravují současné církevní pospolitosti a zákon zaručuje svobodný přístup k nim. Obyvatelstvo Jeruzaléma:
Jeruzalém, město s nepřerušenou historií a písemně zachycenými dějinami z doby více než 30 století, s historickým významem pro tři hlavní směry náboženství tohoto světa působí neodolatelně na archeology. Od počátku 19. století se ve starém městě a jeho okolí konají ve stále rostoucím rozsahu a s dokonalejšími a dokonalejšími vědeckými metodami archeologické výzkumy. Jednotlivá historická období se odkrývají vrstva po vrstvě, vydávají svědectví o dějinách a odhalují dosud neznámá tajemství. Poslední dobou bylo mnoho takových míst restaurováno a zpřístupněno veřejnosti. Uvádíme například: Archeologické zahrada Ofel Pod jihozápadním cípem chrámové hory se otevírá 2000 let stará historie Jeruzaléma. Celkem v 25 vrstvách nad sebou leží ruiny staveb panovníků po sobě následujících. Odkryty byly schody a brána Hulda, kterou věřící procházeli do druhého Chrámu a zbytky komplexu královského paláce ze 7. století, z muslimské éry. Archeologický park v Davidově městě Rozprostírá se na vrcholu kopce jižné od starého města a u jeho nohou leží pramen Gihon. V parku jsou zbytky kanaanských a židovských citadel a dále 16 metrů vysoká stavba z 10. století před n.l, snad postavená králem Davidem, jakož i židovská obydlí z 8. a 7. století př n.l Citadela Známe ji i pod jménem Davidova věž. Sídlí v ní Muzeum dějin Jeruzaléma. Vykopávky odkryly zeď Hasmoneovců z 2. století před ni, tři věže postavené králem Herodesem a další stavby z dob různých římských, byzantských, mameluckých a tureckých panovníků. Spálený dům Ve skutečnosti sklepní dílny určitého domu, který zbořili Římané v roce 70 n.l. Vydává svědectví o konci starého Jeruzaléma. Herodiánské čtvrť Představuje obydlí bohatých vrstev herodiánské epochy, včetně sídel chrámových kněží. Minská brána Byla odkryta pod Damašskou bránou, postavenou v 16. století Osmany. Brána o zřejmě vchod do Aelia Capitolina císaře Hadriána - se skládá z městské brány se třemi vstupy a vede ke strážním věžím a k tržnici. Karto Jedná se o římskou a byzantskou obchodní cestu. Byla odkryta a restaurována. Její klenba dnes opět slouží jako obchody. Chrám Nea Postavil ho v 6. století n.l byzantský císař Justinián. Chrám je odkryt a zrestaurován. Typickým znakem chrámu je monumentální řecký nápis. Granátové jablko Dílo ve velikosti palce je dosud jediným nálezem ze ztracených klenotů Chrámu krále Šalamouna. Malinkaté granátové jablíčko, které tvořilo - jak se domníváme - Špičku žezla velekněze, nese nápis: "Náleží Chrámu Pána, svátost kněží. Pochází z poloviny 8. století př.n.l. z období šalamounského chrámu. Četné archeologické skvosty, nalezené v těchto a jiných vykopávkách, jsou vystaveny v Bronůnanové muzeu biblické archeologie a v Rockefellerově muzeu. Obě tato muzea jsou součástí Izraelského muzea. Mezi nálezy spatříme mimo jiné dva malé stříbrné svitky,které byly nalezeny spolu s více než 1000 dalšími předměty ve staré hrobce na kopci, známém pod jménem Ketef Hinnom naproti zdem starého města. Odborníci je pečlivé rozvinuli a zjistili, že nesou starý hebrejský manuskript ze 7. století př.nl. Jde o dosud nejstarší nález biblického textu. Svitky obsahují hebrejské kněžské požehnání z 4. Knihy Mojžíšovy, 6,24-26: "Ať Hospodin Ti žehná a chrání Tě, ať Hospodin rozjasní nad Tebou svou tvář a je Ti milostiv, ať Hospodin obrátí k Tobě svou tvář a obdaří Tě mírem." Z publikace vydavatelství Israel Information přeložil Josef Eliáš |
| Zavřít okno |