Prahistorie holocaustu

Počátek antisemitismu a potažmo holocaustu můžeme vyčíst z biblické knihy Ester.

Ester 3:8 Tu řekl Haman králi Achašveróšovi: "Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí. Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni. Odvážím do rukou úředníků deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do královských pokladů."

Středověká církev záhy po svém oficiálním uznání převzala a rozvinula základní starověké protižidovské teze.
Již nejstarší církevní otcové zaujali vůči Židům nepřátelský postoj.
Podle nich zosobňovali samo zlo, .synagoga a hebrejština byly považovány za nástroj ďábla.
Kázání sv. Jana Zlatoústého ze 4. století, který Židy přirovnával ke zvířatům, se stalo šablonou 7 antisemitské tirády.
Sv. Augustin sice nenavrhoval použít proti Židům přímého násilí, ale souhlasil s jejich diskriminací, zbavením práv a vyloučením ze státních úřadů, neboť jsou prý příkladem věčného trestu za ukřižování Ježíše Krista, l řada dalších autorit měla vůči Židům podobný vztah.
To však přesto později nebránilo prohlásit tyto dodnes uznávané církevní otce za svaté,
Protižidovská ustanovení Theodosiova a Justiniánova kodexu našla své pokračování na přelomu 12. a 13. století v závěrech III. a zejména IV Lateránského koncilu. Ten se od Židů distancoval jako od "vnitřního nepřítele a nařídil jejich odlišení pomocí viditelného označení žlutou (!) barvou.
Bylo jim zakázáno vykonávat většinu povolání, směli bydlet jen ve vyhrazených částech mést.
Množila se falešná obvinění z rituálních vražd, znesvěcování hostií trávení studní, zakládání požárů, šíření nemocí a na základě těchto konala řada procesů.
Paradoxní ovšem je, že předtím, než se stalo státním náboženstvím, byly některé z těchto pomluv a opatření uplatňovány í vůči křesťanům.
V Bagdádu museli kvůli odlišení nosit modrou barvu, Židé žlutou...
Ačkoliv se mezi křesťany našly i světlé výjimky;a zejména někteří z papežů se pokoušeli Židy hájit, celkový trend formoval myšlení pro-stých věřících směrem, který měl své neblahé důsledky.
Typickým, příkladem je sebeobhajoba pražského pogromu z r. 1389 nazývaného "Krvavé Velikonoce":
"...řekli křesťané mezi sebou: pochytejme a pobijme Židy, aby se tak naplnila Písma. A ihned vztáhli ukrutné ruce na nevěrné Židy, nešetříce je jich věcí ani těl. Rozdělili pak mezi sebou jejich šaty, jeden každý kolik mohl uloupiti, a nemetali o ně los, nýbrž vcelku a po hromadách pobrali nejen šaty, nýbrž i všecky poklady a nářadí jejich s nimi. Všickni pak, kdo tam byli přítomni, vztáhli ruce své, bijíce je bez milosrdenství a utínajíce jim nejen nýbrž i hlavy, ruce a nohy. A zda se jim tak nemělo stát podle soudu který sami nad sebou vynesli, když řekli: Krev jeho na nás a naše syny.A upletše koruny z hořících dřev, stavěli je na hlavy Židů, a posmívajíce se jim vložili do ohně hořícího..."

Zahladit vinu původu často nepomohl ani křest, k němuž se mnozí Židé rozhodli.
Jedním z důvodů, proč vznikla inkvizice, bylo právě dohlížení na to, ;zda pokřtění Židé nevyznávají tajně své zvyky.
Ve španělském Toledu má také svůj původ nařízení o čistotě krve. Do sedmé generace se zde prováděla šetření, zda křesťané nemají židovské předky, což bylo důvodem zákazu zastávat určitá místa.
Z podobných hledisek pak vycházely i nacistické Norimberské zákony...

Ani církevní reformace nezměnila antijudaistické smýšlení v nové vzniklých protestantských církvích. Nejzřetelnějším příkladem je postoj reformátora Martina Luthera, z jehož spisu O Židech a jejich lžích jsme se ve 2. pořadu úmyslně vyhnuli těm pasážím, které působí jako přímý návod ke konkrétním perzekučním krokům.

"Jednou a provždycky:
Toto je lid, který zavraždil proroka.
Potom, co takto týrali, ukřižovali a poplivali Boha a jeho slovo, co se mu vysmáli a zostudili ho, přitáhnou si sem se svou obřízkou a dalšími nesmyslnými, rouhačskými a ničemnými činy a chtějí, aby jen oni byli Božím lidem.
Chtějí pošpinit celý svět.
Mějte se proto, drazí křesťané, na pozoru před tímto prokletým lidem, který nemá žádnou naději.
Ani ochranou, záštitou, pokrmem, nápojem, útulkem a jiným sousedským dobrodiním bychom se neměli podílet na jejich ďábelském zuření a běsnění."
Dále Luhter vybízí k vyhnání Židů z křesťanských statků a měst, k vypálení a zbourání synagog, ke spálení židovských posvátných knih. Tuto jeho závěť po více jak 400 let s ochotou splnili do důsledku nacisté.

Z Ediktu Ferdinanda l. z roku 1557 vypovídajícího Židy z Království českého a zemí k němu připojených:
Věděti dáváme starším a jiným všem Židům v městech Pražských a všem v Království našem českém, že skrze váš národ židovský všelijaké nešlechetnosti proti křesťanům svou lstivostí provozujete, ač někteří z vás mnohokrát pro to na hrdlech i jinak trestáni byli.
Od poddaných našich jsme za to mnohokrát poníženě prošeni, abychom vás z tohoto království vypověděti ráčili, l nechtíce my vás v Království našem českém dýleji trpěti, vám glejt náš, který jsme vám dáti ráčili, tímto listem naším vypovídáme, tak abyste z Království českého a ze všech jiných zemí k němu příslušejících s osobami a statky svými ven se vybrali a vystěhovali.
A pakli by se který z vás přes toto vypovědění do téhož roku v Království českém najíti dal, tehdy takový má na hrdle trestán býti.
Kromě Prahy a Kolína pak byli Židé skutečně ze všech královských měst vysídleni na venkov.
Opatření omezující počet židovských rodin v zemi a další přesidlovací nařízení vyvrcholila v polovině 18. století rozhodnutím císařovny Marie Terezie vypovědět všechny Židy z habsburské monarchie.
Tento tzv. úřední antisemitismus byl tedy dalším z kamínků na cestě k budoucí nacistické byrokracii...

Změny k lepšímu se Židé dočkali až za panování syna Marie Terezie císaře Josefa II., jehož Toleranční patent z roku 1781 doplněný dalšími nařízeními pootevřel Židům nové možnosti ve vzdělání i v celkovém uplatnění.
Spolu s pozitivními změnami, k nimž došlo také v dalších evropských zemích, však toto období emancipace provázely i nové či staronové záminky k protižidovským výpadům.
Z časových důvodů se dnes nemůžeme věnovat všem jejich projevům, k nimž mimo jiné patřila Dreyfusova aféra ve Francii, protižidovské pamflety typu "Protokoly siónských mudrců", několik vln pogromů na Ukrajině a v Rusku a také činnost křesťansko-socialistických stran s antisemitským programem.
Z tohoto okruhu pochází i sám termín "antisemitismus", který v roce 1879 použil Wilhelm Marr.
V téže době byl Karl Luegger, zakladatel jedné z těchto stran, zvolen starostou Vídně.
Je nesporné, že právě rakouským antisemitismem pak byl ve svém mládí formován Adolf Hitler...

Pater Rudolf Vrba: Národní sebeochrana - z Programu řešení židovské otázky České strany křesťansko-sociální, rok 1897:
Poněvadž zástupci Židovstva v českém národě žijící se naprosto liší od českého lidu původem řečí, mravními názory, které se naprosto příčí naukám křesťanským, Židovstvo, kdekoliv se jen jeho zástupci usadí, všude národy ochuzuje a do mravní i hmotné záhuby přivádí, žádáme na ochranu českého lidu: keř musí míti na své firmě napsáno, že je to firma židovské zabrániti přístup a usídlení z ciziny příchozím Židům -vládo,aby Židé se z území vystěhovali jinam.
Žádáme a profesorů na veřejných školách, jakož žádáme vyloučení židovských žákův z veřejných škol.
Žádný Žid nesmí své jméno přeměniti, aby byl poznán jako Žid.
Ode všech čestných veřejných úřadů budiž vyloučen volební právo do sborů zákonodárných budiž Židům odejmuto.
Židovští obchodníci továrníci a milionáři mají státu odváděti zvláštní židovskou daň, jak tornu dříve bylo, aby jmění jejich na úkor křesťanů nerostlo.
V těch dobách dochází i k novým obviněním Židů z údajných rituálních vražd, Jedním z iniciátorů těchto nařčení byl vyšehradský kanovník August Róhling na něhož se později odvolával Hitler.
Tedy lze jen konstatovat, že rasový antisemitismus našel své opěrné body v předchozím mnohasetletém církevním antijudaismu, který perzekuce Židů považovali za oprávněné.
Katolický kněz Jakub Deml: Šlépěje, rok 1940: V září 1925 mi odpověděl Otokar Březina -Ale i ten německý národ má v sobě nepřítele, a choroba, kterou Němci hynou, která je skrytě hubí, to je Židovstvo. Kdykoliv si vzpomenu na tento výrok Otokara Březiny, vždycky mám dojem, jako by kancléř Adolf Hitler byl tyto věty Březinovy poslouchal a podle nich své jednání vůči Židům,smrtelné chorobě národa německého a každého jiného národa,byl zařadil budoucnosti svého i našeho národa.