|
1 Prahistorie holocaustu 2. Chování církví v Německu před Druhou světovou válkou 3. Souhrnné dějiny holocaustu 4. Ostatní články V lágrech: Před domkem byly dva veliké baráky 9x40 metrů bez oken; to byly svlékárny. Lidi sem dováželi v nákladních autech, před svlékárnou je vyklopili a obstoupili hustým řetězem stráží SS, vyzbrojených automatickými puškami, granáty a kulomety; stráže měly také cvičené psy. Potom je vyzvali, aby se po skupinách odebrali do svlékáren, ženy s dětmi do jedné, muži do druhé. Řekli jim, že jsou v pracovním táboře a že se musejí vykoupat a dezinfikovat, aby se uchránili před nákazou. Pak jim nařídili, aby se svlékli do naha, šaty a svršky řádně uložili, cenné věci odevzdali, a slíbili jim, že všechno zase dostanou. Potom je vehnali do komor. Stalo-li se, že lidé hru prohlédli a zdráhali se do 'komor vstoupit, začali je esesmani bít holemi, biči a pažbami ručnic. Vycvičení psi je kousali a rvali jim kusy masa z nahých těl. Jakmile se komora naplnila - a to tam na 18 čtverečních metrů napěchovali až 150 Udí, zabouchli pevně dveře, zašroubovali závory a okénkem ve stěně vsypali jed. Pak okénko neprodyšné uzavřeli a několik minut bylo slyšet křik a sténání. Asi za půl hodiny otevřeli zadní dveře komory. Naskytl se hrůzný obraz: nahé ženy s dětmi, v nejhroznějších křečovitých postaveních, s rozdrásanou kůží, se zaťatými pěstmi a s údy, které si navzájem v bolesti pokousaly, stály mrtvé, neboť byly tak napěchovány, že nemohly padnout. Zvláštní pracovní oddíl vězňů (Sonderkommando) vyházel mrtvoly z komor do hlubokých jam, které byly už nablízku připraveny. Potom byly komory rychle vyčištěny, vybíleny a postříkány kolínskou vodou - té dovezly oběti, zvláště ženy, dostatek, takže nové oběti nevěděly nic o hrozné tragédii, která se zde právě odehrávala a očekávala i je. Plynování, odklízení mrtvol a vyčištění komor trvalo asi hodinu mu, takže transport 2000 až 3000 lidi byl zničen a odklizen v několika hodinách. Ačkoli mrtvoly byly v jámách polity chlorem a vápnem a za-házeny zemí, začal se za několik měsíců v celém okolí šířit nesnesitelný zápach, ve všech pramenech a studních se objevovaly otravné bacily, hrozilo nebezpečí epidemií. Proto byl počet příslušníků sonderkomanda zvětšen. Ve dne v noci vykopávali ve dvou směnách rozkládající se mrtvoly, odváželi je na vozících úzkokolejné dráhy a spalovali v blízkém okolí na hranicích. Toto vykopávání a spalování 50 000 mrtvol trvalo téměř do prosince 1942. Po této zkušenosti další otrávené oběti už nezakopávali, ale spalovali je na hranicích. Takto nouzově ničili v Birkenau lidi do února 1943, dokud krematoria nebyla dostavěna; potom je začali ničit v krematoriích. Nejdříve v krematoriu číslo I, pak také v ostatních, jak byla jejich stavba dokončena.
|
|
