
|
Zánikem chrámu Šalomounova přestala i bohoslužba a v pohanském okolí hrozilo víře zajatých Izraelitů veliké nebezpečí. Aby se v náboženství utvrdili, scházívali se v sobotu neb o svátcích u proroka neb jiného zbožného muže a naslouchali jeho výkladům o zákoně Mojžíšově. Myšlenka se velice líbila. Když soukromé příbytky nestačily, stavěli vhodné budovy; nazývali je domem shromážděním řecky synagogou, sobotní siní, nebo modlitebnou Pokud možno, stavěli synagogy na místech vyšších, často nablízku vody, aby se usnadnila náboženská povinnost očisty. Náklady hradily většinou obce, tu a tam bohatší jednotlivci, někdy i pohané . Při stavbě napodobovali chrám jeruzalémský. Vchod býval obyčejně od východu, nebo jihu (Megilla 4,22). V prvním případě se řídili polohou chrámu, ve druhém rozhodoval předpis, aby se při modlitbě obraceli tváří k Jeruzalému. Vcházelo se třemi branami, větší bývala uprostřed, obě menší po stranách.Vchod býval zdobený,bohatší synagogy mívaly v průčelí kryté sloupořadí, vystupovalo se k němu po schodech. U vchodu bývalo umyvadlo, kde si čistili ruce. Interiér synagogy býval většinou jednoduchý, nebo se podobal basilice mnohdy bylo několik sloupořadí, která dělila prostor na lodi V lodích bývala četná sedadla, mužové byli od žen odděleni dřevěnou přepážkou, někdy umělecky zdobenou.. Bývala tak vysoká, že na sebe neviděli. V některých synagogách stavěli pro ženy galerie, odkud mohly pobožnost nerušeně sledovati. Vpředu bývala polokruhovitá řada sedadel pro přední členy náboženské obce; seděli tak., že tváří byli obráceni k posluchačům. Bylo-li možno, dláždili synagogu mramorem, střecha byla plochá. Stěny zdobívali malbami, náměty brali z Tenachu. Synagogy byly jakousi náhradou za vzdálený chrám. Kde býval v Chrámu oltář, byl v synagoze dřevěný výstupek a na něm pult (Megilla 26b); tam kladli posvátnou knihu, z které se mělo právě čísti. Když se knih neužívalo, byly uloženy ve výklenku za čtenářem. Jednotlivé knihy byly zavinuty lněným plátnem a složeny v dřevěné truhlici, kterou nazývali skříní později archou. Výklenek býval zastřen oponou, před ním hořela lampa. Po stranách stávaly sedmiramenné svícny, se stropu a po stěnách viselo mnoho lamp. Hořely proto, že bohoslužba se konávala obyčejně k večeru, jindy dodávaly slavnostem lesku. Část před oponou se zvala synagogou, prostor za oponou svatyní. a) Obyčejné se nazýval dúkán nebo bímá, sr. Antiqu. 4, 8, 12 a Něh. 8, 4. b) Bylo přesně stanoveno, jak mají býti posvátné knihy psány a jak ukládány. Psalo se na pergamenu a pouze na jedné straně, ve sloupcích (Megilla 9a). Jednotlivé pergameny se ovinovaly kolem dřevěné tyče, zdobené pěknou hlavičkou. Ve schránce měly býti dole posvátné svitky, na nich knihy prorocké, nejvýše Mojžíšův Pentateuch (Tosefta Megilla 4, 20). V čele synagogy stál náčelník (roš hakkeneset, archisynagogus); řídil shromáždění, rozděloval jednotlivé úlohy a staral se o pořádek. Pomáhalo mu několik starších a váženějších mužů. Sedávali na předních sedadlech a spolu s náčelníkem rozsuzovali menší rozepře. Mohli také provinilce ze synagogy vyloučiti na čas nebo i trvale (Moed katan 17a ). Jménem celého shromáždění říkal modlitby šeliach; (od slovesa šálách, poslati) ho pomocníkem byl chazan, otvíral dveře, připravoval rukopisy, posluhoval šeliachovi při modlitbách a vykonával stanovené tresty (Makkot 3, 12). Předčitatel četl úryvek Bible, targumista překládal hebrejský text do aramejštiny. Protože při každé pobožnosti mělo býti aspoň deset věřících, tzv., minján, vydržovaly si obce deset mužů, kteří zastupovali obec; nazývali se batlaním, doslova zahaleči. Obětovati se v synagogách nesmělo, chrám , jejich hlavním úkolem bylo učiti lid zákonu Mojžíšovu . Časem se ustálil jakýsi pořad, který při bohoslužbách zachovávali. Scházeli se třikrát za týden: v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu. Pobožnost začínala modlitbami, které odříkával šeliach před schránkou posvátných knih; nejčasněji se říkalo Šema Jisrael nebo Šemone esre (Berakot 5, 3), lid odpovídal Amen. Hned potom vzal chazan svitek, z kterého se mělo čísti a podal jej prvnímu předčitateli. Ten odešel v průvodu šeliacha na výstupek a stoje přečetl jeden verš, který targumista přeložil hned do aramejštiny. To se opakovalo, až byl celý odstavec přečten a přeložen. Po čteni vyzval náčelník předčitatele nebo někoho z přítomných, aby k lidu promluvil a biblická slova vyložil. |