Chanuka


Zdroj svátku:


36 potom Juda a jeho bratři, vyhlásali: "Naši nepřátelé jsou rozdrceni, pojďme očistit a znovu posvětit svatyni'"
37Všecko vojsko se shromáždilo a pochodovalo na horu Sijón.
38 Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím. jako v lese nebo na hoře, kněžské místnost zcela zpustošené.
39 Roztrhli svá roucha a s velikým nářkem si sypali na hlavu popel.
40 padli tváří k zemi, troubili na polnice a volali k Nebi.
41 Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z tvrze ty, kdo budou čistit svatyni.
42 poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,
43 aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště.
44 Radili se, co mají dělat s oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen.
45 Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. Zbořili jej tedy
46 a kameny z něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s nimi stát.
47 pak vzali neotesané kameny podle Zákon a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího.
48 Znovu zbudovali svatyni i vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří,
49 zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl.
50 Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu.
51 Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali.
52 Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kíslev) roku stého čtyřicátého osmého POvstalí časně ráno
53 a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona.
54 Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citarami, harfami a cimbály.
55 Všechen lid padl na tvář, klaněl se a dobrořečil Nebi, že jim dopřálo zdar.
56 0sm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí přinášeli zápalné oběti, obětovali oběti za zachránění a obětí chvály.
57 průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili vstupní bránu í kněžské místnosti a zavěsili dveře.
58 Lid prožíval velikou radost, že byla odčiněna potupa způsobená pohany.
59 Juda, jeho bratří a celé shromáždění Izraele se usnesli, že každoročně od dvacátého pátého dne měsíce kislevu budou osmidenním veselím a díkůvzdáním slavit posvěcení oltáře.
(1Makabejská 4.kapitola)


Historické pozadí:

Po smrti Alexandra Makedonského se stal Izrael předmětem sporů mezi jeho nástupci tzv. Diadochy. Tento spor výstižně popisuje Daniel 11.kapitola. Tyto spory byly ve znamení zavádění helénistické kultury. Ta vyvrcholila za vlády Antiocha IV. Epifana. Ten znesvětil jeruzalémský chrám, zasvětil jej Diovi Olympskému; na obětním oltáři byla obětována prasata.
Svitky Tory byly hromadně páleny.
Úsilí o znovunabytí svobody vyvrcholilo v roce 167 př.o.l povstáním Judy Makabejského. To bylo korunováno úspěchem a po třech a půl roce bojů byl nepřítel poražen a Chrám byl znovu zasvěcen Hospodinu.
Po bojích zůstal k dispozici zbytek posvátného oleje, který byl naléván do kahanů zlaté menory - sedmiramenného svícnu, ten by nevydržel hořet ani jeden den.
Mminimální doba pro vysvěcení nového oleje byla jeden týden. Stal se zázrak a olej vydržel osm dní. Od té doby se na památku této události zapaluje osmiramenný svícen na památku této události.


Pravý čas k rozsvěcování světel chanukových jest, když nastává noc; jestliže chvíle ta již minula, rozsvěcuje se za noci. V pátek se nejdříve rozsvěcují světla chanuková a pak sobotní. Před rozsvěcováním světel se říkají tyto berachot:

"
Pochválen budiž, Hospodine,
Bože náš, králi světa, jenž nás posvětil příkazy
Svými a nám nařídil rozsvěcovati
světlo chanukové"
Pochválen budiž, Hospodine,
Bože náš, králi světa,
Jenž konal divy za otce naše
za oněch dnů v této době.
Pochválen budiž, Hospodine,
Bože náš, králi světa,
Jenž nám popřál dožíti se
a dočkati se a dosáhnouti
doby této.


V první předvečer rozsvěcuje se jedno světlo na pravé straně svícnu osmiramenného; v druhý předvečer a v každý následující rozsvěcuje se vždy nejdřív ono světlo, jež v ten večer přibylo Po rozsvícení prvního světla se říká toto:

"
Světla tato rozsvěcujeme
za divy a zázraky,
za pomoc a za boje,
jež konal
Jsi za otce naše za oněch dnů
v této době skrze kněží
Své posvěcené (Makkabejské).
A po všech osm dní Chanuka,
světla tato jsou posvátná,
a není nám dovoleno používati jich,
leč dívati se na ně pouze,
abychom děkovali a chválu
pěli jménu Tvému velikému!
Za divy a zázraky Tvé
a za pomoc Tvou.
Tys, Bože, hradem spásy nám,
Tvou slávu opěváme; .
ó zbuduj opět svatý chrám,
tam díky Tobě vzdáme.
Až nepřítele pokoříš,
jenž zhubil naši drahou říši
pak v nadšení
při svěcení
svou píseň zazpíváme

Má duše strastí zažila,
i můj duch se hořem soužil;
mou sílu práce znavila,
když Egyptu jsem sloužil,
Tvá luka plna dobroty nás
vyprostila z roboty;
a Faraón měl strašný skon
- do moře se pohroužil.
Zem svatou dal mi za podíl,
však klidu jsem tam neměl;
neb nepřítel mne vypudil,
ze modlám jsem se klaněl.
Že nicotné jsem bohy ctil,
do zajetí jsem veden byl;
Však koncem let .
do vlasti zpět mne přived' Zorobabel.
By vrchol cedry podet'al,
zlý Haman napjal síly;
síť záhuby však sobě tkal
a pokořen byl v chvíli;
neb Mardochej v nach oblečen,
a Haman sám pak oběšen.
Tak skončil rob
- a k němu v hrob
mu syny uložili.
na mne krutě dorážel
za Hasmonejských věku;
mé silné věže porážel
a zmařil olej v vzteku;
však, ejhle! džbánek jeden
zbyl, ten na osm dní vystačil;
a zázrak ten
po dnešní den
lid slaví písní vděků.
Amen!