Židovsko-křesťanské vztahy v Holešově na konci 19.století

Petr Pálka, Muzeum Kroměřížska

Holešov a Židé na sklonku 19.století

Abychom si mohli učinit lepší obrázek o situaci v Holešově vzhledem k vývoji židovského osídlení, uveďme si pro začátek několik čísel:1794 …… 1.032 Židů (25% obyvatel

Holešova)

1848 …… 1.694 (32% obyvatel Holešova)

1890 …… 784 Židů

1900 …… 695 (11% obyvatel Holešova)

Nejvyššího počtu tedy dosáhli holešovští Židé v polovině 19.století. Zákon o familiantech Karla VI.z roku 1726 omezoval počet židovských rodin na pevné počty : pro Moravu – 5.106 rodin a Slezsko 199 rodin. František II.upravil tyto počty r.1797 na Moravě a ve Slezsku na 5.400 rodin. V Holešově smělo do zrovnoprávnění židů s ostatním obyvatelstvem r.1848 bydlet 265 židovských rodin. Šlo vlastně o zajištění stávajícího stavu. K zásadnímu obratu ve státoprávním, sociálním a náboženském postavení židů v monarchii došlo vládním vyhlášením tzv.dubnové ústavy 25.4.1848 zaručující státním občanům Rakouských zemí svobodu víry a svědomí. Slibovala odstranit nerovnosti v jejich občanských a politických právech ať už náleželi k jakémukoli náboženství. Ústava sice nevstoupila v platnost, císař však vydal prohlášení, v němž ji uvedl jako podklad pro jednání o ústavě, z této cesty již nešlo sejít. Ani potlačení revoluce a návrat absolutismu v 50.letech nemohly nic podstatného změnit na zákonném zrovnoprávnění a praktickém zrovnoprávňování Židů v monarchii. Přejděme k období, o kterém dnes máme mluvit a k Holešovu.

Musíme si říci, že z 52 na Moravě před rokem 1849 samostatně existujících židovských obcí si uchovalo na základě obecního zákona z roku 1849 veřejnoprávní subjektivitu 25 židovských obcí, které přetrvávaly jako politické obce s vlastními volenými orgány, později přibyly ještě dvě. Mezi těmito 25 samostatnými obcemi nalezneme i židovskou politickou obec Holešov - tedy Židovské město s vlastním katastrem (5 hektarů), zde vidíme rozdíl třeba vůči kroměřížské židovské obci, která se vlastně sloučila r.1849 s městem Kroměříž, v Kroměříži šlo o židovskou obec pouze náboženskou ( tedy pouze s kultovní správou) a ne samostatnou obec politickou s německým úředním jazykem, starostou a zastupitelstvem, strážníky, šatlavou, hasiči, školou a vlastními čestnými občany jako v Holešově.

V době o kterou nám dnes jde, tedy na konci 19.století, žilo podle výsledků sčítání obyvatelstva ke dni 31.12.1890 v židovském městě Holešov 913 obyvatel, z nich bylo 578 židů žijících ve 156 domech – zbývající obyvatele byli chudí křesťané. Dalších 206 židů –hlavně ti majetnější - žilo v městě Holešov. Podle statistických údajů měly mezi židovským obyvatelstvem žijícím v židovském městě většinu ženy a mezi židovským obyvatelstvem žijícím ve městě Holešov naopak muži. Zde je třeba říci, že zámožnější a podnikavější židé se z domů bývalých ghett stěhovali již od zrovnoprávnění (4.5.1849-svoboda pohybu a usídlení) buď do větších měst nebo si zakupovali domy ve městě mimo ghetta, do jejich domů se naopak stěhovali chudí křesťané. Vyšší počet žen v židovském městě můžeme vysvětlit tak, že se ženy dožívají vyššího věku než muži a vdovy se obvykle vracely do prostředí, v němž vyrostly.V řadě domácností žily ženy samy nebo s dětmi či služkou a mnoho chlapců studovalo či pracovalo jinde.

Počet židovských obyvatel Holešova počátkem 90.let 19.století stagnoval, zmenšoval by se i bez protižidovských násilností, po nichž vždy část židů z města odešla. Židovská komunita neměla dobré vyhlídky do budoucna, nejpočetněji byly zastoupeny osoby od 15 do 49 let, progresivní komunity oproti tomu mají největší zastoupení v osobách do 15 roků. Z židů přítomných při sčítání lidu r.1890 nebyl žádný rozvedený, před 20 rokem věku byly sňatky výjimkou, z ovdovělých převažovaly ženy.

Z více než 150 židovských rodin byla více než třetina bezdětných, asi 1/5 s jedním dítětem, ještě méně se dvěma dětmi, rodiny s více než 3 dětmi byly vzácností. Ve městě Holešov r.1890 prohlásilo za svou obcovací řeč 100% židů němčinu, v židovském městě to bylo 97%. Přihlášení se k obcovací řeči bylo považováno za přihlášení se k té které národnosti. Židé se tedy ze skoro 100% hlásili k rakouským Němcům. Přes polovina pracujících mužů se živila obchodem. V roce 1890 se 4/5 zde žijících židů narodily v Holešově.

K česko-německo-židovským vztahům pár vět obecněji, jde o složitější problém. Osvícenská vláda císaře Josefa II.(1780-1790) napomohla tomu, že se Židé přiklonili k německému národu, stali aktivními uživateli německého jazyka a kultury a měli z toho dlouhou dobu jen výhody. Za Josefa byla do židovských škol jako povinná zavedena němčina, dokonce povolení k sňatku bylo podmíněno zkouškou z němčiny, svá hebrejská jména museli Židé nahradit německými, v němčině museli vést matriky a obchodní knihy. Později dosahovali Židé pomocí němčiny lehčího vstupu do společnosti. Židům pomohly ke zrovnoprávnění r.1848-49 jak reformy prosazené ostatně hlavně liberálními rakouskými Němci, tak i po pádu Bachova absolutismu a vydání nové ústavy r.1861 příklon k hlavní síle politického života Rakouska do konce 19.století - k německé liberální straně. Moravským Židům přinášela sázka na německou kulturu a německou liberální politiku sladké ovoce do 80 let 19.století. Pak se začala prosazovat rostoucí ekonomická a politická síla Čechů (Moravanů), jejich emancipace, a Židé většinově věrně stojící při Němcích byli jako “cizorodý živel tyjící ze slovanské krve a potu” první na ráně, náboženské odlišnosti byly v tomto mocenském boji víceméně záminkou a druhořadé. Česká strana prostě chtěla, aby se k ní židé, hlavně při všemožných volbách, přiklonili nebo aby alespoň zůstali v německo-českém mocenském boji nestranní. Aby toho dosáhla, použila na židy nejrůznější prostředky nátlaku.

Počátky boje nám ukáže celomoravsky přetřásaná holešovská aféra z roku 1872 související se zřízením zdejší německé měšťanské školy. Pod vedením vlasteneckého starosty Jana Rossmanna bylo od r.1860 na holešovské radnici zavedeno se souhlasem většiny zastupitelstva české úřadování. Jak to jen bylo počátkem 60.let 19.století možné, začal se zde rozvíjet český spolkový život (čtenářský spolek, občanská záložna, pěvecký spolek Podhoran) a obdobný německý (čtenářský spolek Kasino Verein) i pěvecký (Männersgesangverein), české a německé spolky spolu ještě v 60 letech spolupracovaly. České národní vědomí se sice v Holešově od počátku 60.let prosazovalo i čeští Holešované však stále měli velký zájem o němčinu, která by jejich dětem zajistila lepší životní příležitosti.

Koncem 60 let 19.století došlo za německo-liberální vlády k zásadním školským reformám, byl omezen vliv církve na školy, zavedeny státní normy i osmiletá povinná školní docházka. Reforma vyvolala odpor církve a českých obyvatel spojených s ní v určitém konzervativismu (na Holešovsku pod vedením poslance Skopalíka) proti “německo-židovskému” liberalismu.

Proto když v listopadu 1870 navrhl starosta Vincenc Langer (starostou v letech 1865-75), časem se přikláněl k německé straně, návrh na zřízení měšťanské školy ve městě, byla věc do voleb uhrána do autu. V obecních volbách koncem r.1870 posílili Němci a vůdce českých vlastenců Rossmann se nato z Holešova odstěhoval, v říjnu 1871 zastupitelstvo podalo na místodržitelství návrh na zřízení měšťanské školy navazující na školu národní. Holešovské zastupitelstvo o věci rokovalo v létě 1872, starosta Langer (člen českého pěveckého spolku Podhoran a současně německého čtenářského Kasina) pro měšťanskou školu navrhl jako vyučovací jazyk němčinu, na národní škole měla být čeština vyučovacím jazykem jen v první třídě, ve vyšších třídách ji měla postupně vytlačit němčina. Tento návrh z poloviny srpna byl ze 23 přítomných schválen 19 a 4 zastupitelé se zdrželi hlasování.

To vyvolalo skandál celomoravského měřítka. Populární olomoucké noviny Našinec např. v článku nadepsaném “Nová vražda národní” napsaly, že: “věru zastydět se musí člověk do duše nad tou krátkozrakostí, nestatečností a dobráctvím našeho lidu. On pomáhá sám plésti bič na sebe a na svou vlastní krev… němčourské choutky několika pánů prosáklých židovskou kulturou, jež dovedli obalamutiti dobrácké Slovánky, nevidící dále než na nos, byly zde rozhodujícími”. Obdobně Moravská orlice, vše doplnily dopisy čtenářů rozhořčených holešovskou zradou. Výsledkem byl bojkot školy českými Holešovany. Přihlásilo se do ní jen 12 dětí, z toho příznačně 6 Židů. Česká menšina v zastupitelstvu se po mediální masáži probrala a žádala o zrušení školy. Německá měšťanka byla přeměněna na českou školu až r.1885.

Známým holešovským pogromům z let 1899 a 1918 předcházely i následující události, které nejsou v místní literatuře k holešovským protižidovským vystoupením a pogromům zaznamenány, ač v několika velmi významných publikacích o nich zmínka je, jsou uváděny v souvislosti s antisemitskou kampaní r 1893 ohledně rituálních vražd či rituálních odběrů krve křesťanům, která zahrnovala skoro totožná obvinění židů v Kolíně, Holešově, Chocni a později Moravské Třebové.

Oč mělo v Holešově na přelomu let 1892-93 jít si ukážeme na popisu události z listopadu 1892 publikovaném v kroměřížském antisemitském časopise Žihadlo, číslo bylo kvůli níže uvedenému článku konfiskováno, článek ovšem v opisech koloval, líčení událostí je tak barvité, že z něho odcituji: “K obchodníku s kožemi židu Tandlerovi v Holešově nastoupila do služby 16.listopadu 22 letá služka Staňková (jindy nazývaná Šnulová) z Libosvár u Bystřice pod Hostýnem. Neměla však služba její dlouhého trvání. V pátek 18.listopadu okolo půlnoci přepadli ji ve spánku tři neznámí padouchové, kteří mezi sebou šeptem rozmlouvali židovskou němčinou. Zavázavše jí ústa a hlavu hadry, levou ruku pak pod loktem silným motouzem, vlekli ji nešťastnici směrem k baráku, kde jmenovaný žid kože uloženy má. Jelikož Staňková byla silná ženština, nemohli ji ničemové na určené místo dostati, pročež rozhodli se zločin vykonati uprostřed dvora. Po tuhém zápase, který trval asi hodinu, podařilo se Staňkové lupičům uniknouti. Poněvadž Staňková nikoho zde nezná, obrátila se na zaopatřovatelku míst Vohylovou, která jí službu u Tandlera zaopatřila. Vohylová rozsvítila lampu a vpustila Staňkovou do bytu. Hrůza ji pojala, jakmile spatřila nešťastnici celou krví potřísněnou. Teprve teď zpozorovala Staňková na levé ruce asi 13 jemných řezů, ze kterých krev prýštila, pro Boha prosila, aby jí Vohylová motouz na ruce rozřezala, ta ji zavedla na městskou strážnici, kde se 3 ponocní Hlobil, Adel a Čuřík nacházeli

Jako dříve Vohylová, tak i teď ponocní hrůzou se chvěli spatřivše ubohou dívku v takovém stavu, rozřezali nožem motouz na ruce Staňkové, kterou měla již oteklou. Nato odebral se městský strážník Šimánek s ponocným Hlobilem k četnické stráži, kdež jim ku prohlídce domu Tandlera přidělen byl závodčí pan Maňák. Asi o 2.hod. s půlnoci vkročili do nezamknutého domu žida Tandlera. Na dvoře shledali na několika místech něco krve a přitom několik zrn kukuřice, což Tandlerová objasňovala tím, že Staňková při krmení husu zadávila a pak zařezala. Mezitím povolán na měst.strážnici městský lékař pan Daněk aby zjistil, zdaliž rány na ruce nejsou nebezpečné. Konstatoval, že ruka lehce pořezána nějakým velmi ostrým nástrojem. Poněvadž se o tom mnoho mluví, nejde to židům pod nos a proto roztrušují všelijaké lživé řeči, jako: To je nějaká poběhlice. Udělala si to sama a klame lid! Ta si posedí! Kde to stojí psáno, že se jí to stalo na Tandlerovým dvoře?”

David Tandler podal na Šnulovou-Staňkovou žalobu pro nactiutrhání. Zatímco běželo vyšetřování a vášně se uklidňovaly, celá záležitost se skoro navlas zopakovala.

K Tandlerovu domu se na svých cestách dostala žebrotou se živící dvaatřicetiletá Kateřina Schönbaumová ze Zlechova u Uherského Hradiště. Byla dobře poučena o předchozí aféře s mladou Šnulovou a pokusila se o totéž.

24.února 1893, navštívila starostu obce Všetuly a řekla mu, že před měsícem přišla do Holešova a dostala se až k Tandlerovu domu. Byla vlákána do tmavé komůrky, dveře za ní zavřeny na závoru a Židé si již chystali provazy, aby ji svázali. Jí se ale podařilo utéci. Ublížit se jí měli pokusit obchodník David Tandler se synem a nádeníkem. Všichni tři muži byli vzati do vazby, odkud museli být po třech dnech propuštěni pro nedostatek důkazů. Schönbaumová dokonce nebyla schopná identifikovat Tandlerův dům, ani ulici, kde stál a kde měla být přepadena. Místo svého domnělého přepadení poznala, až když ji k němu přivedli.

Lež se prokázala v udané době přepadení. K tomu mělo podle Schönbaumové dojít 27.ledna 1893 v poledne. Tandlerovi ovšem svědci dosvědčili, že byl tou dobou v Kroměříži. Lhářka se opravila a datum útoku přesunula na 23.ledna. Tandler opět prokázal, že v té době v Holešově nebyl, a aby očistil své jméno, podal i na Kateřinu Schönbaumovou trestní oznámení pro urážku na cti.

V polovině června 1893 byly při soudním přelíčení odsouzeny obě ženy krajským soudem v Uherském Hradišti do žaláře. Karolína Šnulová měla ve vězení strávit 13 měsíců a Kateřina Schönbaumová ještě o dva měsíce více. Když byli Tandlerovi po svém zadržení (došlo k němu 25.února) ve vyšetřovací vazbě, byl jejich dům zasypán kameny a zbita služka a když se z vazby vrátili, dočkali se i vyhrožování od davu před jejich domem.

Tento holešovský případ na pokračování (listopad 1892, únor 1893) je zajímavý i z dalších důvodů.

Zvláštní je na celé věci ta skutečnost, že vlivné noviny Moravská orlice přinesly 20.listopadu 1892, tedy pouhý den po prvním vražedném pokusu spáchaném údajně Tandlerovými, článek nadepsaný “Vražda v Holešově roku 1774”. Šlo o přepis dopisu zaslaného z Moravy redakci pražského listu Čech. V přetisknutém dopise “ jejž považovati třeba jakožto příspěvek k literatuře o rituelních vraždách” je popsána událost z 30.března 1774, kdy zabil holešovský Žid Abraham Aron mladou křesťanku Josefu Trnečkovou a byl za to posléze odsouzen k smrti a popraven. Dopis z Moravy je psán v tom duchu, v jakém v roce 1774 pojímali celou událost křesťanští Holešované. Podívejme se, čím Moravany krmil počátkem 90.let 19.století jinak velmi seriózní konzervativní list s velkým vlivem:

“Případ je tento. Josefa Trnkova, 20 letá kvetoucí panna, dcera kožišníkova v Holešově, bývala od otce častěji ke kupci židu pro kožišiny posílána. Když v podvečer před velkonočními svátky k němu došla, byla pod záminkou, že jí zvláště pěkné kožešiny na vybrání ukáže, od něho, aniž by se něčeho zlého byla nadála, do sklepa zlákána, kde několik Židů se jí zmocnilo, tito pak šaty z ní strhali a na celém těle ji zbodali a pořezali. Tekoucí krev chytali do nádoby. Poněvadž holka ranami obsypaná dlouho skonati nemohla, poslali židé židovského chlapce pro židovského lékaře a chlapec, nevěda oč se jedná, zašel k blízkému křesťanskému panskému lékaři a tento přišel, veden chlapcem a doprovázen zámeckým vrátným, který mu svítil, do toho podzemského sklepení. Přítomní židé, pochopivše omyl, zhasli rychle světla a lékařovu laternu a dali se na útěk. Lékař si však brzy zaopatřil světlo a sestoupil zase do sklepa, kde Josefu na celém těle zakrvácenou v neckách ležeti nalezl, která ještě úplně mrtvá nebyla. Protože ji neznal, otázal se jí, je-li křesťankou a ona pokynula hlavou, že ano. Na to byla již mrtvá na hlavní stráž vynesena, kde se obyvatelé na ni dívati chodili. V tom stavu vymaloval ji tehdejší holešovský malíř Kisling…

Činil se také kroměřížský antisemitský list “Žíhadlo (Obrana lidu Českoslovanského). List vycházel každou první a třetí sobotu v měsíci a jeho čtvrté číslo bylo pro výše uvedený článek “Rituelní vražda v Holešově” z rozkazu c.k. návladnictví v Uherském Hradišti konfiskováno. Článek obsahoval jak tendenční, antisemitský popis domnělého přepadení Karolíny Šnulové, tak i skoro tentýž příběh o zabití Josefy Trnečkové z roku 1774, který byl otisknut v pražském Čechu a následně přebraný Moravskou orlicí.

Takto jednostranně informovaní křesťanští Holešované pohádkám o rituálních vraždách židů z části uvěřili, snad zde můžeme hledat jakýsi ve skrytu působící motor pro všechny další protižidovské akce i pro to, že se právě Holešov stal počátkem 20 let kolébkou fašistického hnutí v českých zemích.

Holešované koncem 19.století ještě neměli v ruce pravdivý popis událostí, který díky holešovskému vlastivědnému pracovníkovi Rolandu Schwarzovi máme v rukou my. Totiž že Josefa Trnečková byla známá lehká dívka, která potřebovala k velikonocím peníze, a tak přišla za Židem Abrahamem Aronem a chtěla po něm 50 zlatých, když jí je nedá, nechá se zneužít od vojáka a svede to na Arona. Ten ji pozval ne večer k sobě domů, že se domluví. Chtěl ji zbít a vše říci jejím rodičům. Tak se i stalo. Když za ním přišla, zamknul a chtěl ji udeřit, Josefa vzala nůž a pořezala ho v obličeji. Aron vzal ve vzteku sekeru, mnoha ranami ji ubil a uprchnul. Křesťané hlavně z vesnic z okolí Holešova pak při velkém pogromu 5.dubna 1774 vyrabovali jak ghetto tak synagogu. Aron byl brzy u Uherského Hradistě zatčen, odsouzen, 4.června 1774, sťat mečem, jeho hlava naražena na kůl a tělo vpleteno do kola. Máme-li mluvit o křesťansko-židovských vztazích v Holešově koncem 19.století, musím zmínit protižidovské násilnosti roku 1899. Ve městě došlo v sobotu 21.10 ke klidné manifestaci proti zrušení jazykových nařízení, díky nimž měli Češi moci užívat na úřadech ve většinově českých okresech jako úřední jazyk češtinu. V okolních městech došlo k nepořádkům, a tak povolal starosta židovského města Salomon Zwillinger mladé muže, aby drželi stráž a zajistili pořádek. Ještě toho dne večer procházel židovským městem dělník Svoboda se synem, se Židy se pohádali a Svoboda dal židovskému policajtovi facku, byl zatčen a odveden do arestu. Kolem půlnoci pak procházeli židovským městem 4 muži mezi nimiž byli majitel litografického závodu v Holešově Klabusay a jeho opilý zaměstnanec Bílek, který se dal do zpěvu. Nato je napadla a zbila židovská hlídka, nejvíce váženého Klabusaye. Zakrvácená Klabusayova vázanka byla vystavena za oknem hostince v místech dnešního kina Svět s papírovým tahacím panákem s popiskou “Hilsner bez provazu” možná šlo o Hilsnerovu fotografii pověšenou na šibenici. Když si to dílko odpoledne lidé prohlíželi, byl z hostince Žida Grätzera vyhozen opilec, přičemž rozbita skleněná výplň dveří. Když byl na zemi ležící pijan požádán, aby dveře zaplatil, rozbil dav kameny okna hostince, srotil se a demonstrativně prošel za hulákání židovským městem. Poté chtěl židovskou branou vyjít ven. V tom mu zastoupilo cestu několik četníků a lidi požádali, aby se vrátili stejnou cestou, odkud vyšli, když se tak nestalo, vystřelili na povel dvě salvy, jednu do davu a jednu do zvědavců. Nato se stáhli. Palba měla za následek 3 mrtvé a několik raněných. Dav nato zdemoloval židovské město. 24.10 byli za vojenské asistence zabití pohřbíváni, pohřbu se chtěl zúčastnit i 19 letý mladík Kudlík, chtěl se prodrat vojenským kordonem, jeden voják ho zabil bodnutím bajonetem do břicha.

Při následných soudních procesech bylo na několik měsíců odsouzeno 13 protižidovských demonstrantů a za zbití Lamberta Klabusaye příslušníci židovské hlídky včetně starosty Zwillingera, který dostal nejvíce – 3 týdny.

Veleznámý holešovský pogrom z 3.-4.prosince 1918 při němž byli zavražděni dva židovští muži, drancován a pálen majetek holešovských Židů, jehož příčiny nebyly podle mého dosud přesně objasněny, připomínám jen proto, abych protáhl linku protižidovských nálad Holešovanů o další 4 roky k málo známé události s celostátním významem spjaté s Holešovem, která měla mimo jiné výrazný antisemitský podtext.

V Holešově bylo od konce roku 1922 centrum fašistického hnutí na Moravě s programem: 1)Zlomení útočnosti socialismu; 2)provedení očisty od Židů; 3)Vytvoření silného národního státu Čechů a Slováků. Na počátku r.1923 konala schůze fašistických předáků v Kolíně na ní bylo zvoleno první ústřední vedení československých fašistů v čele s Františkem L.Stelzigem, knihkupcem z Holešova. Na schůzi se prosadil názor, aby se pro lepší přijetí veřejností nadále fašisté z Čech nazývali národovci, zatímco na Moravě i díky tvrdému holešovskému jádru zůstali u původního názvu fašisté. Střediskem hnutí se stal Holešov. Na sjezdu československých fašistů r. 1923 v Holešově bylo zdůrazněno, že fašisté jsou v nejkrajnějším odporu proti marxistům a volnomyšlenkářům, kteří svojí činností připravují půdu bolševismu. Ten byl ovšem spojován se židy - jako židobolševismus. Rok nato bylo na schůzi v Kolíně rozhodnuto, že se fašistický sekretariát přemístí z Holešova do Prahy. Skončím konstatováním, že čeští fašisté na Holešov a zdejší židovskou komunitu nezapomněli. Jako důkaz může posloužit obrazová dokumentace ke knize vůdce české fašistické organizace Vlajka Jana Rysa-Rozsévače “Hilsneriáda a T.G.M.” z roku 1939 obhajující tezi o rituálních vraždách křesťanů židy, o rituální vraždě Anežky Hrůzové Leopoldem Hilsnerem v Polné na jaře 1899 a o zaprodanosti T.G.Masaryka židům a židovským zájmům. V celé knize je jen jeden obrázek z jiného místa než z Polné nebo se netýkající T.G.Masaryka a ten snímek se týká právě Holešova. Je to obrázek mrtvoly výše uvedené Josefy Trnkové s popisem: “Rituální vražda z 18.století v Holešově na Moravě. (Fotografie podle pův.obrazu na němž jest zavražděná Josefa Trnková s ostříhanými vlasy, aby byly viditelny jednotlivé řezy v zátylí). Rys-Rozsévač byl jako vůdce kolaborantské organizace po válce odsouzen a popraven

 

Text přednášky mgr.Petra Pálky, historika Muzea Kroměřížska, přednesené ve studovně Městské knihovny Holešov. Akci zorganizovala společnost Judaica Holešov a Městské kulturní středisko Holešov.